Okamžitě zahoď tu cigaretu!!!

16. června 2015 v 20:45 | HerHarry |  Příběhy a povídky
(Naše bývalá kočička, no není k sežrání?)

Myslím, že podle nadpisu už jste mohli uhodnout jaký mám názor na cigarety, hnusí se mi. Nechápu lidi co kouří, ykusila jsem si loňské prádniny jednou potáhnout, abych zjistila jaké to je a vážně žádný požitek jsem z toho neměla, chutnalo to spíš jenom jako kouř. Navíc cigarety nechutně smrdí a smrdí po nich potom i člověk co je kouří.


Poměrně nedávno se mi zdál sen. Byl o mě a o klukovi, s kterým si píšu. Ve snu jsme spolu chodili. Jen abyste se nedivily nepoznala jsem, že kouří protože vždycky když jsme se potkali, tak za mnou přijel na kole a pochybuju, že by si při jízdě na kole stihl zapálit.

Byli jsme spolu venku a povídali si. Už ani nevím jak, ale zavedli jsme řeč o drogách, alkoholu atd. Říkal mi, že ho vlastně nic z toho nikdy nalákalo. Byla jsem moc ráda, protože já drogy nemůžu vystát, je to jedna z věcí, které opravdu nesnáším a odpuzují mě.
Myslím si, že jsem k němu něco cítila, něco co není ještě láska, ale časem nejspíš bude.Byli jsme šťastný pár, který se měl krásně až do jednoho odpoledne , kdy se všechno pokazilo.
Ten den jsem odcházela ze školy jinudy než normálně, bylo teplo, hřejivý jarní vánek zpříjemňoval cestu. Když jsem ušla pár metrů, uviděla jsem ho, jak vychází z vedlejšího vchodu. Nejspíš si mě vůbec nevšiml, chtěla jsem za ním běžet, ale neudělala jsem to, pokračovala jsem stále svým pomalým tempem dál za ním. Zastavil se na zastávce, myslela jsem si, že čeká na trolejbus. Chvíli tam stál, ale pak z kapsy vytáhl cigarety a zapalovač, jednu cigaretu dal do pusy a zbytek schoval zase do kapsy. Když jsem to uviděla, rozběhla jsem se za ním na zastávku.
"Blbče! Kreténe!" začala jsem na něj ječet.
"Proč to děláš? Jsi normální? Jak jsi mohl?" Brečela jsem, hystericky jsem brečela, bylo mi jedno, že mě sledují všichni lidé co byli na zastávce.
"Veju," ozval se nechápavě, "Co se děje?" Nic jsem neřekla, jen jsem tam stála a brečela, položil mi ruku na rameno a chtěl mě obejmout, já jsem ale ucukla.
"Nesahej na mě!" zaječela jsem na něj podrážděně a utekla jsem pryč. Běžela jsem za Van (to bylo poprvé co se mi o ní zdálo), hned jak mě viděla jak brečím začala se mě vyptávat co se děje, všechno jsem ji vyklopila.
"Neměla jsi mu věřit, víš jaká je teď doba, je blbost věřit někomu, že nekouří." Nepomohla mi ani trochu.
"Myslel jsem si, že budeš tady," za sebou jsem uslyšela jeho hlas, "já ti to vysvětlím." Ani jsem se na něj nepodívala, nezasloužil si to.
"Veju," položil mi ruku na rameno.
"Nedotýkej se mě ty odporný kuřáku!"
"Tak kvůli tomu tak vyvádíš? To ti to tolik vadí? Vždyť každý druhý kouří."
"Ale já jsem myslela, že ty nejsi každý druhý!" otočila jsem se tváří k němu.
"Nevidím důvod proč by bych měl přestat."
"A co já? Já nejsem dobrý důvod? Neměl bys ani dobrý pocit, že jsi přestal?"

Nikdy bych nevěřila, že budu někdy tolik vyvádět kvůli kouření, ale očividně moje podvědomí nesnáší kouření víc než jsem si myslela.

Ve středu jsem šla s Van do města, stejným směrem jako ve snu, on vyšel ze stejných dveří a zamířil stejným směrem. Nezastavil na zastávce, ale u místního music baru, kde se shromážďují všichni kuřáci, už to mi bylo hodně divné, ale řekla jsem si, že nebudu dělat předčasné závěry. S Van jsme šli dál, po očku jsem pořád sledovala co on dělá. Když jsme přišli kousek blíž, uviděla jsem jak vytahuje cigaretu a zapaluje si ji. Ve skutečnosti jsem nezačala být hned hysterická, nahodila jsem pohled 'nikoho z vás tu neznám' a odešla jsem pryč.
Večer mi psal na Facebook, řekla jsem mu, že s kuřákama se nebavím. Chvíli jsme ještě něco řešili než se konečně dostal k tomu, že by kvůli mě přestal. Odpověděla jsem, že to by u mě mohl ještě možná mít šanci.
'Ale musel bych vědět že když přestanu tak mě budeš pořád chtít, jinak bych se asi zabil' tahle zpráva mě docela vytočila a tak jsem na ni hned odepsala.
'To bys ani neměl dobrý pocit že jsi pro sebe něco dobrého udělal?' odpověď mě dostala už úplně.
'Já nevím, nezkoušel jsem to'.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 van Filuta van Filuta | E-mail | Web | 16. června 2015 v 21:18 | Reagovat

Dny plynou dále,
pravda skrývá se stále,
jen světélko naděje,
u srdce zahřeje.

Hrůzná lež zjeví se,
její strůjce zděsí se,
však rychle povstane,
temno Tě dostane.

2 van Filuta van Filuta | E-mail | Web | 16. června 2015 v 21:19 | Reagovat

Mimochodem, nikdy bych něřekla, že jsem ve snech taková mrcha. :-D Já mám vždycky co říct! A na uklidňování jsem expert! Hlavně proto, že toho mám dost za sebou, že jo... Jak ráda jsem z té základky pryč, tam by mi hráblo tím tuplem...

3 herharry herharry | 16. června 2015 v 22:18 | Reagovat

[1]: To jsi vymyslela ty? Jestli jo, tak tleskám tahle se ti vážně povedla

[2]: špatně jsi to pochopila, nebyla jsi tam mrcha, jen jsi nevěděla jak pomoct. Já pořád nedokážu pochopit, že s tebou skoro nikdo nekamarádil. Vždyť upřímnost je úžasná vlastnost, málokdo bývá upřímn. Já jsem teda mnohem víc ráda když mi někdo řekne dí očí moje chyby, než aby mi řekl jak jsem úžasná a pak mě za zády pomlouvat.

4 van Filuta van Filuta | E-mail | Web | 16. června 2015 v 23:09 | Reagovat

[3]: Víš jak, náhlé pohnutí mysli a bum, mám básničku pro lepší náladu. Sice se se mnou bavili, ale ta falešnost z nich přímo sršela. Nenávidím přetvářku, sama jsem ji kvůli tomu musela používat celý druhý stupeň, neskutečně dlouhé čtyři roky přetvářky, aby to aspoň vypadalo, že s nimi nemám vůbec žádný problém, že je všechno dokonalé a naprosto v pořádku... Pak abych se nenaučila tolik opovrhovat světem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama